Maminka Májince z cest -díl 8.
Den 24 - Ještě jedna noc strávená na útesu nad mořem . Moře bylo slyšet a komáři tam byly taky. Po snídani jsem se zase přesouvali jinam a sluníčko už zase pálilo. Jeli jsem asi hodinu a půl do města u moře. Nelson se jmenovalo. Najít info centrum a záchod. Když člověk takhle kempuje mimo kempy, zjistí, jak je záchod a sprcha skvělá věc. Když není ta sprcha, tak aspoň ten záchod. Záchod jsme našli a info centrum taky a dostali mapu toho singlu, kterej jsme chtěli jet. Vypadá to na mapě jednoduše, ale ve skutečnosti nebylo možné ten singl najít. První hodinu jsme se drželi poměrně dobře, až na vrcholek kopce. Tam seděl takovej hubenej týpek a obědval velikou bagetu. Pohled na jeho fulla mě dost znejistěl a chtěla jsem se ho zeptat, jestli je to pro takový jako já sjízdný, ale nezeptala. Bohužel. Jen nám popřál, ať si to užijeme a já si zas s prvníma metrama toho singlu říkala, za jak dlouho nás asi dojede. Já jsem to kolo více-méně hodinu tlačila. Hrozný kořeny, krpál nahoru, krpál dolů. Měla jsem toho plný zuby a přála si jet aspoň trochu po nornální cestě. Asi po půl hodině trápení nás ten týpek opravdu dojel .... a říkal, že se mu to moc líbí. A fak to na něm bylo vidět, že si to užívá. No, mě se to nelíbilo vůbec a už vůbec jsem si to neužívala. Už jsem byla naštvaná. Pak jsme asi došli na vrchol, tam jsem si musela sednout a rozdýchat to. Pak už byl krpál jen dolů a půl hodiny cesty k autu. Chvílema jsem si ale myslela, že jsme v úplně jiným městě, než parkujeme s autem. Ale naštěstí nebyli. Vzali auto a jeli se umýt do řeky, podél který jsem předtím jeli na kole. Řeka nic moc, ale aspoň jsem nebyla od bláta. Uvařila jsem oběd a jeli do města a pak k moři na pláž. V moři mě to ale vůbec nebavilo a pálil mě každej štípanec od komára. Těšila jsem se až se osprchuju normální vodou. A už byl večer a my zase na cestě. Tentokrát do Hammar Springs. Jsou tam prý termální lázně. Ale nedojeli jsem až tam. Přespali jsem na tokovým divným parkovišti u menšího vodopádu. Všechno co by mohlo být faj tu ničí komáři. Jsou úplně všude.
Den 26 - Po snídani jdeme hned běhat, aby jsem stihli se před desátou hodinou , kdy musíme opustit kemp, vysprchovat. Nebylo tam moc trailů, kde by se dalo běhat a tak to na hodinu běhání vyšlo dvakrát tam a zpátky po široký prašný cestě. Dost nudný běh, ale mě přišel v ten moment docela fajn a hlavně jsem se nemusela škrábat do žádnýho krpálu. Po sprše zase do auta a cesta 2 hodiny zpátky do Christchurche, kde jsem si měli vyzvednou silniční kola a jít se na nich trochu projet. No, všechno, vlastně spíš nic tu není ideální. A tak moje zadní kolo u silničky bylo vyfouknutý a ještě ke všemu mi při transportu zlomili ventilek. Zabalím bika do futrálu, už ho tady potřebovat nebudu a jedeme hledat obchod abych si koupila náhradní duši a taky dům, kde mají Martinovi půjčit kola, protože si je sebou vůbec nepřivez, nevešly by se mu do krabice. Jen rám... Nenajdeme otevřený bike shop a ani ten dům a v 6 hodin vyrážíme na druhý běh. Nádherný trail se klikatí do kopce, ale nic prudkého. Spíš krásné příjemné stoupání. Nahoře je nádherný výhled na moře, které se zakusuje do pevniny a dělá v nich spoustu malých i velkých zátok. Překvapuje mě, jak může být moře vidět na všech stranách dokola. Po běhání mě čekala ´sprcha´ v umyvadle na záchodě. Samozřejmě, že studená. Byla mi pak hrozná zima a jeli jsem zpátky na začátek toho singlu uvařit něco k jídlu. Místo to bylo moc pěkný. Konečná ulice ve městě, kde se začínají zvedat kopce a je vidět ve svahu zařízlá pěšinka a spousta oveček se pase na zelený trávě. A taky silnice jako černý had se klikatí nahoru do průsmyku. Dole, kde končí silnice je veliká zelená louka, na které se pasou krásní koně. Takoví ti vysportovaní a taky oslíci. Je tu i dětské hřiště a stolek s lavičkou. Je kde povečeřet. Moc se mi nechtělo spát v ulici mezi baráčkama, ale nakonec to byla docela dobrá noc, po mnoha dnech bez komárů. Ale stejně nespím dobře. Pořád se budím.
