Maminka Májince z cest -díl 9.

20.02.2020

Den 27 - Ráno ještě ani nevykouklo sluníčko a už jsem vyběhli na trénink, ještě před snídaní. Bylo to moc hezké. Krásné výhledy na všechny strany a traily kam se člověk podíval. Akorát ovečky nebyly připravené na ranní návštěvníky a zmateně utíkaly z cesty na louku. Taky by se mi nelíbilo, kdyby mě někdo rušil při snídani. Pak jsem se jeli omýt zase na ten záchod na pláži. A pak zase zpátky na snídani. Byla to ta nejhezčí snídaně tady. S výhledem na hory, ušlechtilé koníky a oslíka a vycházející sluníčko. Den už potom tak prima nebyl. Hledali jsem celé dopoledne člověka, co měl půjčit Martinovi kola, ale nenašli jsme ho. Taky jsem jeli koupit náhradní duše do mýho kola, protože mi zlomili ten ventilek u zadního kola a náhradní jsem neměla. Pak jsem konečně po 27 dnech vyrazila sama na trénink. Bylo to úžasný!!! Trochu jsem se bála, abych našla cestu zpátky, ale nakonec jsem za celou dobu minula jen dvě křižovatky. Šplhala jsem s kolem do kopců a měla krásný výhled na obě strany. Už jsem měla hrozný hlad, protože jsem měla k oběhu jen 2 banány. Omytí na záchodě, zase. Zvláštní, že když to člověk dělá už po víckrát, tak mu to tak nenormální nepřijde, jako na začátku. A zase jsem se pak vrátili na to hezký místo uvařit oběd. Nakonec Martin už vzdal to hledání kol a jeli jsme k tomu pánovi, co nám bude při závodě pomáhat. Slíbil nám, že u něj můžeme přespat Těšila jsem se, že zase budu spát v posteli a normálně se osprchuju!

Den 28 - První den po dlouhé době v normální posteli se mi nespalo vůbec dobře. Celý den jsem neměla v plánu vůbec nic a taky jsem vůbec nic nedělala. Ten pán co nám bude při závodě pomáhat, bydlí na takové malinkaté jakoby farmě. Mají ale už jen slepice a ty dělají hovínka úplně všude.

Den 29 - Ráno, hned po snídani jsem se šla na chvíli proběhnout, ale bylo to úplně celé po rovině a pořád rovně. Moc mě to nebavilo. Pak jsem se zabalili a vyjeli na start toho závodu. Takže z jednoho pobřeží na druhé. Nevím, kolik kilometrů je to autem, ale při závodě to bude 243 kilometrů. Přijeli jsme na místo až pozdě odpoledně. Všechno jsme museli připravit, protože to kontrolovali a kdyby to nebylo v pořádku, nedali by nám číslo. Noc jsem strávili na louce s desítkami dalších karavanů a stanů a znovu ty komáři! Zase jsem se drbala celou noc!!!